Tas Černohorský z Boskovic
humanista, diplomatRod pánů z Boskovic zaujímal v 15. století nejvýznamnější místa ve správě země. Rodové statky byly rozsáhlé, zasahovaly až do Rakouska i do Čech. Nebylo proto nic divného, že Boskovicové zaujímali i přední úřady markrabství. Paní Marta z Boskovic, vzdělaná humanistka, proslula též i jako nebojácná ochránkyně Jednoty Bratrské.
Ještě před polovinou patnáctého století se stal Beneš z Boskovic podkomořím moravského markrabství, což byl jeden ze šesti nejvyšších zemských úřadů. Rodina patřila k husitské šlechtě, ale 1. srpna 1451 se pan Beneš veřejně vzdal kalicha s celou svou rodinou. Jeho syn Tas (Protas) se později stal olomouckým biskupem.
Podle dobového zvyku odešel Tas na vyšší studia do Itálie na universitu v Pávii. Tam se blíže seznamuje s humanismem, který v tomto století ovládl celou jižní a západní Evropu. Tento proud humanismu udává tehdy ráz celému životu, především kultuře a literatuře. Humanismus ovšem pronikl i do umění a cele ho ovládl. Nové umění - renesanční, ukazovalo nové směry malířství, sochařství i stavitelství.
Nebylo proto nic divného, že humanismus silně ovlivnil i politické vztahy a dává nový ráz i společenskému životu.
Do tohoto myšlenkového prostředí se dostává mladý nadaný Moravan Tas Černohorský z Boskovic. Nadchl se pro humanismus a zůstává mu věren po celý svůj život. Jako člen významného rodu se stává po návratu ze studií proboštem brněnské kapituly u sv. Petra. Když v létě 1457 umírá olomoucký biskup z českého rodu Bohuš ze Zvole, byl Tas zvolen jeho nástupcem a potvrzen dne 21. listopadu 1457 papežem Kalixtem III. Tak vstupuje člen mocného boskovského rodu do olomoucké residence. Jako humanistický nadšenec podporuje štědře vědy a umění hlavně v zemském hlavním městě Olomouci, a dává nově přestavět i svůj zámek ve Vyškově. Je průkopníkem nedlouho předtím vynalezeného knihtisku. Vždyť právě pro toto nové umění, které rozbořenými hradbami Mohuče tajně prchlo, jak zaznamenávají zápisy z té doby, zřizuje Tas ještě před rokem 1470 v Olomouci knihtiskárnu, k jejímuž vedení povolává tiskaře Baumgartnera z Wittemberka. Byla to prvá knihtiskárna na Moravě a je nehynoucí zásluhou tohoto vzdělance, že k nám uvedl Guttenbergův vynález, jak uvádí ve své historické práci o moravském knihtiskařství vzdělaný moravský typograf Richard Martinčík, který - mimochodem - se pokoušel ještě za Rakouska o získání knihtiskařské koncese v Jevíčku.
Podle pořadí (Series) olomouckých biskupů, zapsaného počátkem 16. století Augustinem Olomouckým, byl Tas z Boskovic vysoké, štíhlé postavy a důstojné tváře. Dodává, že vynikal obdivuhodnou učeností a velkým řečnickým darem.
Tas zasahuje brzy i do veřejného života. Již jeho hodnost mu přinesla členství v moravském zemském sněmu. Protože byl rodově spřízněn i s pány z Kunštátu, měl Tas úzký vztah ke králi Jiřímu z Poděbrad. Byl přítomen i jeho korunovaci na českého krále 7. května 1458. Poněvadž však dosud neměl svěcení, nemohl korunovaci vykonat. Byl také účasten i předkorunovační přísahy nového krále.
Tas byl rozeným diplomatem. Třeba zdůraznit, že po léta novému králi pomáhal politicky i diplomaticky. Přispěl k tomu, že některá moravská města, dosud váhající, uznala Jiřího za krále. Spolu se synem Jiřího Viktorinem zůčastňuje se později i dobývání odbojného hradu Cornštýna nad Dyjí. V témže roce, v září 1465, jedná jako zplnomocněnec Jiřího z Poděbrad ve slovenské Trnavě s důvěrníkem uherského krále Matyáše. Jeho chybou později ovšem bylo, že se s Jiřím rozešel z dosud neznámých důvodů. Po 26. březnu 1466, kdy byl Jiří dán do kladby, bylo jistě nesnadné Tasovi ho nadále podporovat, i když, jak se zdá, učinil tak po delším váhání a nerad.
Je historickou skutečností, že Tas pak vystupuje jako stoupenec Matyášův, odpůrce krále Jiřího. Má podíl i na volbě Matyášově za českého krále, k níž dochází právě v Olomouci. Byl to též Tas, který Matyáše v Olomouci dne 3. května 1469 korunoval.
Svých diplomatických zkušeností Tas nadále využívá ve prospěch Matyášův. Vede diplomatické jednání s polským králem Kazimírem v Krakově, kde šlo o získání královy podpory proti Jiřímu. Jednání Tasovo však skončilo neúspěšně, pravděpodobně proto, že Kazimír nerad viděl Matyáše na uherském trůně již proto, že sám si dělal zálusk na uherskou korunu.
Ve službách Matyášových vystupuje Tas ještě jedenkrát, a to na hradě polenském, kde byl členem Matyášova poselství v jednání s Jiřím o smír. Bohužel Jiří z Poděbrad brzy na to (21.3.1471) umírá.
Ani po nastoupení Vladislava Jegelonského na trůn nenastává vzemi klid. Dochází k válce mezi Čechy a Poláky na jedné a Uhry na druhé straně. Mír přináší teprve rok 1478 a při mírovém jednání v Brně naposled se uplatňuje Tasdova diplomacie. Jeho zásluhou a moravského pána Ctibora Tovačovského z Cimburka došlo k dohodě a mírová smlouva je podepsána v Tasově sídle v Olomouci.
Ale to se jeho život již chýlil ke konci. V létě roku 1482 byla Morava postižena morovou nákazou a snad nikdo netušil, že postihne i Tasa na jeho vyškovském sídle, kde umírá v srpnu téhož roku. Byl pohřben na do/mě sv.Václava v Olomouci.
Jeho hrob označovala deska z červeného mramoru s nápisem: Anno Domini MCCCCLXXXII VII. Kal.Sept.obiit Reverendus Pater Dominus Protasius de Boskowiz et Czernahora, Olomuc. Eclesiae Episcopus, Orate pro eo. ( Léta Páně 1482 25. srpna zemřel Důstojný Otec Pan Protasius z Boskovic a 4erné Hory, biskup olomoucké diecéze. Modlete se za něho.) Je tomu tedy letos 520 let. Jeho náhrobek byl zachován až do počátku 18. století. Při renovaci domu a kladení nového dláždění byl kámen roku 1709 odstraněn a je pravděpodobné, že mramoru bylo použito při úpravě oltáře sv. Václava. Odpočívá po pravé olářní straně spolu s ostatními biskupy dávné minulosti.