Klub přátel Boskovic

Prchal Ferdinand

Narodil se v Boskovicích 25. května 1861. Věnoval se učitelskému povolání, v němž působil více jak 40 let. Vystudoval učitelský ústav v Brně. Po dokončení studií nastoupil učitelskou dráhu ve Spešově, pak v Újezdě u Blanska. V roce 1882 byl jmenován v rodných Boskovicích. Milou povahou získal si záhy důvěru školní mládeže i všeho obyvatelstva. Poctivou prací ve školství došel uznání nejen rodičů, ale i školských úřadů. V dívčí obecné škole, jež mu byla svěřena a kde byl milým kolegou a příjemným představeným pracoval velmi cílevědomě k prospěchu školy.

Současně se od založení živnostenského školství v Boskovicích velmi intenzivně staral o jeho rozvoj. Na živnostenských školách pokračovacích působil více jak 40 roků. Jeho přičiněním rozkvetlo pokračovací školství v Boskovicích tak, že se řadilo mezi přední pokračovací školství na Moravě.

Po příchodu do Boskovic zúčastnil se aktivně také spolkového života. V mnoha spolcích byl nejen členem, ale i spolehlivým funkcionářem. Zájem o veřejné potřeby měl po celý svůj život a byl všude tam, kde bylo třeba poctivé a obětavé práce, byl v prvních řadách pracovníků, kteří se snažili povznést jak kulturní, tak i hospodářský rozvoj našeho města.

Zúčastnil se aktivně práce v Čtenářsko-pěveckém spolku Velen, přispíval do turistických i jiných časopisů, v nichž líčil krásy Boskovicka. Nechyběl v kroužku lidí vydávajících v Boskovicích časopis „Malá Haná“, své schopnosti dal plně do služeb spolku „Obecná knihovna“, kde byl v posledních letech svého života předsedou a horlivě se staral o zvelebení knihovny. Stál při založení tělocvičné jednoty Sokol, byl členem jeho výboru a zůstal aktivním členem po celý svůj život. Zúčastnil se založení Muzejního spolku a na ustavující valné hromadě dne 22.6.1903 byl zvolen do jeho výboru jako náhradník (předsedou byl zvolen František Tichý). V roce 1928 byl pak zvolen pokladníkem.

Ferdinand Prchal si bedlivě všímal poměrů ve městě a kde bylo třeba, rád a s ochotou vstupoval do řad pracovníků toho kterého spolku. Tak v Sirotčím spolku byl u kolébky jeho založení, působil v něm od r. 1911 jako pokladník. Zvýšil činnost v Okresní péči o mládež , kde bylo třeba zvláště rozvážného finančníka v letech, kdy byl budován Dětský domov (dnešní Dětská léčebna pohybových poruch, Smetanova ul. č. 7). Těšil se při tom vědomím, že přispívá k lepší budoucnosti nejvíce trpících - osiřelých a opuštěných dětí.

Řídící učitel Josef Korec o něm v nekrologu v novinách „Zájmy kraje“ napsal: „Nelze mi vyjmenovat všechny spolky, jichž byl zesnulý členem, je jisto, že celý život zasvětil práci pro blaho občanů a města. Všem, kdo želí náhlého odchodu jeho, může být útěchou, že milou povahou, vytrvalou prací zapsal se do srdcí všeho obyvatelstva, které ohromnou účastí při pohřbu projevilo úctu a uznání jeho životními dílu. Množství krásných kytic a věnců z vděčnosti věnovaných nestačilo zastřít truchlivou skutečnost, že odchází člověk dobrý, jenž vzorným a příkladným životem zanechal po sobě trvalou a čestnou památku.“

Je dnes již velmi málo těch, kteří si pamatují tohoto vzácného člověka jako svého učitele. O to více je třeba tato boskovické rodáky připomínat naši generaci. Aby si z nich vzala příklad a zapojila se do veřejného života ve městě pro jeho blaho a rozkvět.