Koudelka Josef
fotografJosef Koudelka vyrůstal ve Valchově. V padesátých letech místní pekař, amatérský fotograf, přivedl Josefa k fotografování. Ten začal fotografovat svým bakelitovým aparátem nejprve svoji rodinu a kamarády.
V roce 1952 přešel studovat do Prahy. Nejprve na leteckou průmyslovku, potom na Fakultu strojního inženýrství ČVUT. Stále se ale věnoval své velké zálibě – fotografování a setkával se i se známými fotografy. 26. ledna 1961 začala jeho první výstava v divadle Semafor. Tam neseznámil s Annou Fárovou, která patřila k velkým znalcům v oblasti fotografie. V té době také začal cestovat, fotografovat Romy a spolupracovat s časopisem Divadlo. To všechno při svém zaměstnání v Praze i Bratislavě, kde pracoval jako letecký inženýr.
Od roku 1965 začal, na pozvání Otomara Krejči, fotografovat inscenace v Divadle za branou.Po dvou letech se začal věnovat výhradně fotografování. Jeho fotografie z divadelního prostředí byly vysoce ceněny a dostal za ně Výroční cenu Svazu československých výtvarných umělců. Ve švýcarském časopise Camera byly publikovány jeho fotografie z cyklu Cikáni, který byl také vystaven v Divadle za branou. Romové budili jeho velký zájem a odjel je fotografovat třeba až do Rumunska. Do Prahy se vrátil těsně před invazí armád Varšavské smlouvy. A právě 21. srpna 1968 i ve dnech následujících nafotografoval obrovské množství událostí, které se udály hlavně v Praze. Negativy okamžitě tajně posílal do zahraničí, do agentury Magnum Photos, aby informoval svět o tom, co se u nás děje. Jeho fotografie z roku 1968 obletěly celý svět, ale Josef Koudelka jako autor zůstával stále anonymní. A tak došlo k tomu, že jako "neznámý český fotograf" dostal zlatou medaili Roberta Capy.
V lednu 1970 odjel Josef Koudelka do západní Evropy, aby opět fotografoval Romy. Když na československém velvyslanectví v Londýně si chěl prodloužit vjezdní povolení, byl odmítnut. Stal se z něho "tulák", který jezdil po různých zemích a fotografoval vše, co se mu zdálo být zajímavé v běžném životě.
V roce 1974 se stal řádným členem agentury Magnum Photos. Následovala řada výstav ale i publikací jeho fotografií. Když ani v roce 1979 nedostal britský pas, odjel do Francie, ale jeho cestovatelství po různých zemích pokračovalo, i když stále bez jakékoliv státní příslušnosti.
V roce 1984, tedy po 16 letech, přiznal Josef Koudelka autorství snímků z invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968. Bylo to až po smrti jeho otce. Chtěl totiž chránit členy své rodiny, kteří zůstali ve vlasti, před možným postihem.
Až v roce 1987 konečně získal francouzské občanství. Při své práci stále častěji používal panoramatický fotoaparát. Dostal mnoho stipendií, měl výstavy, které putovaly po světě, získával významná pracovní ocenění.
V roce 1990, po dvaceti letech exilu, přijel do Prahy, kde s Annou Fárovou uspořádal obsáhlou výstavu svého díla, ale také fotografoval, hlavně zdevastovaná území severních Čech. Z těchto fotografií z let 1990 – 1994 byla na Pražském hradě uspořádána výstava.
V roce 1992 francouzské Ministerstvo kultury Josefa Koudelku jmenovalo Rytířem řádu krásných umění a literatury (Chevalier de l'Ordre des Arts et des Lettres).
21. srpna 1998 se Josef Koudelka zúčastnil na Pražském hradě zahájení výstavy svých fotografií, které byly pořízeny před třiceti lety. Následovaly další práce, publikace, výstavy, ocenění. V roce 2002 prezident republiky Václav Havel Josefu Koudelkovi udělil medaili "Za zásluhy". Josef Koudelka v Národní galerii v Praze při té příležitosti připravil velkou retrospektivní výstavu svých fotografií.
V současné době je Josef Koudelka ve světě nejznámějším českým fotografem.